Jak se zpívalo u vánočního stromečku

20.12.2025 10:30

Mikuláš, čert a anděl jsou tři bytosti, bez kterých se nemůže obejít žádné Zpívání u vánočního stromečku.  Letos se k nim přidala i po delší době Lucka.  V české lidové tradici je svátek svaté Lucie spojen s pověrami a zvyky. Říká se například: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“, což odkazuje na období dlouhých zimních nocí. V některých regionech chodily dívky převlečené za „Lucie“ v bílém, obcházely domy, kontrolovaly pořádek a někdy i vtipně strašily děti. Ve Švédsku je tento den jedním z nejvýznamnějších svátků adventu – dívka oblečená za Lucii nosí na hlavě věnec se svíčkami a rozdává sladké pečivo, což má symbolizovat příchod světla do temných dní. Naše Lucie byla zahalena bílým závojem, rozdávala bonbóny a husím peřím hladila všem tváře. To aby se lidem vyhnuly nemoci, což je nyní, v době začínající chřipkové epidemie, záslužná práce.

Zelené kamizoly a třírohé klobouky měli trubači, kteří přišli, několikrát během večera zatroubili a odešli. Lépe řečeno odjeli do Opavy. I další umělci byli přespolní, a to doslovně. Malí zpěváčci pod vedením Jitky Rafajové byli ze ZŠ Želechovice a ZUŠ Morava. Seniorky byly naše, poctivé a dobré. Jako Lipánek. Děvčata při zpěvu koled rozezpívala i ty účastníky, které jednička na vysvědčení ze zpěvu minula velkým obloukem.

Mikuláše letos nebolela záda, neb se nemusel ohýbat k malým capartům. Zvukař Laďa před něho postavil stojánek s mikrofonem a bylo vymalováno. Nadílka proběhla ve svižném tempu. Kdo se chtěl vyfotit, tomu Mikuláš nabídl již několik let stále stejný úsměv. Dvě štamprle „pod fúsy“ nalél Mikulášovi jako každý rok Laďa Hrůza. Kromě vánočních zvyků, jako je lití olova, máme i další. Například zase došel svařák, ale za to se vypil punč.  Možná to bylo i tím, že barmanovi z ulice Nad pramenem karamel na svařák tancoval po celé kuchyni.

Když už Mikuláš odcházel uličkou, všiml si, že je u jednoho z domů otevřená branka. Malý chlapec to tam drandil na odrážecí motorce. Svatý muž se zastavil a říká: „Proč jsi nebyl na mikulášské nadílce?“ Klučina povídá: “ Já jsem čekal na tetu Romanu“. V tom se tu objevila jeho maminka a říká: „Ale něco bys tomu Mikulášovi mohl říct“. A chlapeček rozvážně praví: „To bych mohl.“  Mikuláš slíbil, že až se bude vracet, pověsí mu nadílku na sloupek od branky. Slib splnil až na druhý den, protože je hlava stará a děravá.

Na závěr bylo obcházení s kouzelnou prskavkou. Kdo si u stromečku s betlémem něco přál se zapálenou prskavkou, tomu se to během Vánoc zajisté splní. Představte si, že si něco přáli i dospělí. Jeden pán mě pošeptal do ucha, že by chtěl mladou ženu a rychlé sportovní auto. Hned jsem mu prskavku vzal a uhasil. To za to auto. Nelze mít všechno.

 

Fotky zde na odkazu www.rajce.idnes.cz/szzp/album/zpivani-2025

 

 Mikuláš, čert a anděl jsou tři bytosti, bez kterých se nemůže obejít žádné Zpívání u
vánočního stromečku. Letos se k nim přidala i po delší době Lucka. V české lidové
tradici je svátek svaté Lucie spojen s pověrami a zvyky. Říká se například: „Lucie
noci upije, ale dne nepřidá“, což odkazuje na období dlouhých zimních nocí. V
některých regionech chodily dívky převlečené za „Lucie“ v bílém, obcházely domy,
kontrolovaly pořádek a někdy i vtipně strašily děti. Ve Švédsku je tento den jedním z
nejvýznamnějších svátků adventu – dívka oblečená za Lucii nosí na hlavě věnec se
svíčkami a rozdává sladké pečivo, což má symbolizovat příchod světla do temných
dní. Naše Lucie byla zahalena bílým závojem, rozdávala bonbóny a husím peřím
hladila všem tváře. To aby se lidem vyhnuly nemoci, což je nyní, v době začínající
chřipkové epidemie, záslužná práce.
Zelené kamizoly a třírohé klobouky měli trubači, kteří přišli, několikrát během večera
zatroubili a odešli. Lépe řečeno odjeli do Opavy. I další umělci byli přespolní, a to
doslovně. Malí zpěváčci pod vedením Jitky Rafajové byli ze ZŠ Želechovice a ZUŠ
Morava. Seniorky byly naše, poctivé a dobré. Jako Lipánek. Děvčata při zpěvu koled
rozezpívala i ty účastníky, které jednička na vysvědčení ze zpěvu minula velkým
obloukem.
Mikuláše letos nebolela záda, neb se nemusel ohýbat k malým capartům. Zvukař
Laďa před něho postavil stojánek s mikrofonem a bylo vymalováno. Nadílka proběhla
ve svižném tempu. Kdo se chtěl vyfotit, tomu Mikuláš nabídl již několik let stále stejný
úsměv. Dvě štamprle „pod fúsy“ nalél Mikulášovi jako každý rok Laďa Hrůza. Kromě
vánočních zvyků, jako je lití olova, máme i další. Například zase došel svařák, ale za
to se vypil punč. Možná to bylo i tím, že barmanovi z ulice Nad pramenem karamel
na svařák tancoval po celé kuchyni.
Když už Mikuláš odcházel uličkou, všiml si, že je u jednoho z domů otevřená branka.
Malý chlapec to tam drandil na odrážecí motorce. Svatý muž se zastavil a říká: „Proč
jsi nebyl na mikulášské nadílce?“ Klučina povídá: “ Já jsem čekal na tetu Romanu“.
V tom se tu objevila jeho maminka a říká: „Ale něco bys tomu Mikulášovi mohl říct“. A
chlapeček rozvážně praví: „To bych mohl.“ Mikuláš slíbil, že až se bude vracet,
pověsí mu nadílku na sloupek od branky. Slib splnil až na druhý den, protože je hlava
stará a děravá.
Na závěr bylo obcházení s kouzelnou prskavkou. Kdo si u stromečku s betlémem
něco přál se zapálenou prskavkou, tomu se to během Vánoc zajisté splní. Představte
si, že si něco přáli i dospělí. Jeden pán mě pošeptal do ucha, že by chtěl mladou
ženu a rychlé sportovní auto. Hned jsem mu prskavku vzal a uhasil. To za to auto.
Nelze mít všechno.
Zpět