Za spanilou věží do Tovačova
Isuzu v sobotu na parkovišti znamená jediné. Výlet. Trefa do černého. V sobotu 30. května jela skupina přílučanů na jarní výlet „Za spanilou věží do Tovačova.“ Ani jarní deštík neodradil odvážné cestovatele. Na palubě je přivítal kapitán Pepa, první důstojník Anežka a kormidelník Roman. První zastávka byl skanzen Rymice.“ Tak dlouho přes ně jezdíme, a ještě jsme tam nebyli“, posteskla si Jitka, účastnice zájezdu. Pan průvodce byl vynikající, věděl toho hodně. Třeba i toto. Na staveních byla slámová střecha, která se kladla ve třech vrstvách. Sláma se kosila ručně. Protože je slámy málo, byla ze zadní strany stavení střecha došková. Poctivě jsme prošli všechny světnice, komory a chlévy. I výminek, který si sjednával hospodář, když přepisoval majetek na mladého. Ten musel dle smlouvy zajistit např. teplé jídlo, vyprání šatů a pokud byl příjem ze statku, tak i nějaký ten groš. Chyták v podobě, na co jsou necky a troky byl svižně zodpovězen. Necky se tradičně používaly na praní prádla, mytí nádobí nebo koupání dětí v domácnosti. Troky se běžně využívaly při zabijačkách na spařování masa a prasečích štětin. V jedné z místností byl i klebetníček. Jedná se o tradiční hanáckou součást lidového kroje. Název je odvozen od slova „klebetit“, protože u nošení těchto tašek se ženy často scházely a povídaly si. A víte co je motovidlo? Tradiční dřevěná pomůcka přadlen, sloužící k navíjení, měření a převinování ručně soukané příze do přaden. Většinou se počítalo 12 otáček.
Po posečené cestičce v zahradě jsme dorazili k unikátnímu dřevěnému větrnému mlýnu německého typu, který sem byl převezen z nedalekých Bořenovic. Přezdívku „Čtyři apoštolové“ získal mlýn podle čtyř hlavních nosných trámů, které tvoří jeho základnu. Celá dřevěná stavba o půdorysu 6x6 metrů a výšce přes 14 metrů je usazena na otočném čepu a lze s ní podle potřeby otáčet po směru větru. Mlynář proto pomocí jednoho trámu (ocasu) a rumpálu ručně pootočil celou budovou mlýna. Mlynář měl v mlýně i kancelář, kde úřadoval. Za protektorátu bylo mletí zakázáno. Záleželo na sousedech, jak dokázali držet jazyk za zuby, neboť za nedodržení nařízení hrozilo i věznění v koncentračních táborech. Lopatky byly potaženy buď plátnem, nebo dřevěnými deskami. Desky byly výhodnější a umožňovaly měnit dle větru i náklon. V Česku se ustálila specifická poloha lopatek v době, kdy mlýn nepracoval. Pokud byly lopatky v poloze svatého kříže znamenalo to, že mlýn stojí, ale je v pořádku a brzy bude mlít. Poloha lopatky našikmo do tvaru písmene X oznamovala, že mlýn je mimo provoz nebo na prodej.
Po prohlídce skanzenu hrozila kapitánovi vzpoura, posádka chtěla mermomocí kafé. Ještě, že kormidelník zastavil v Hulíně na náměstí. Zajímavé, že první důstojník se stále těšil velké oblibě. Větrný mlýn a výborný větrník, oba neměly chybu. A hurá do pivovaru. Už zase? Opakování je matka moudrosti. V pivovaru Maxmilián mají vynikající pivo. Desítka má IBU 35, název „Minimax“ je podle toho, že zde dříve vařili pivo hasiči. Jedenáctka „Světlý ležák“ šmakovala všem, má IBU 33. A „Vídeňský ležák “ je dvanáctka s IBU 33. Co je IBU? Zkratka IBU označuje mezinárodní jednotku hořkosti piva. Zjednodušeně platí: čím vyšší číslo IBU, tím výraznější chmelová hořkost.
A už byl před námi vrchol zájezdu. Tovačov, zámek a jeho spanilá věž. Nechal ji vystavět Ctibor Tovačovský z Cimburka a původně nesla italský název Formosa, což v překladu znamená spanilá, krásná či nádherná. Prohlídka zámku byla hodinová, ale hutná jako pivo Maxmilián. Mladá, kudrnatá průvodkyně nás provedla pestrou historií. Původně zde stávala malá vodní tvrz, s věkem přebudovaná na vodní hrad. Tovačov byl od 14. století majetkem pánů z Cimburka, kteří se psali též jako Tovačovští z Cimburka. Dále zde byli Pernštejnové, kteří nechali gotickou tvrz přestavět na honosné renesanční sídlo. Zámek Tovačov je znám i legendou o Černé paní. Ta je podle pověstí spojována s Marií Maxmiliánou Manrique de Lara y Mendoza, manželkou Vratislava z Pernštejna. Měla porodit 21 dětí, z nichž mnohé zemřely v útlém věku. Abychom končili vesele, zazpívali jsme si před bránou do zámku písničku „Tovačov, Tovačov, Tovačovský zámek“.
Poslední zastávkou byla Kanada. Ne ta s medvědy a javorovým listem ve znaku, ale ta v Holešově. Restaurace a pizzérie. Po celodenním putování jsme si dopřáli kuřecí kapsu. A při placení vyprázdnili všechny kapsy. Omyl. Tanková Plzeň bratru za 54 korun. Dvakrát jsme se vracel kontrolovat cenu na tabuli.
Nastal čas návratu. Ještě v restauraci si vzal slovo Ruda a řekl, že místo do pivovaru bychom měli začít jezdit do domovů pro seniory, abychom věděli, do čeho kdysi půjdeme. Nesouhlasím, pokud slouží hlava a nohy, není kam spěchat. Posádka obdržela na zpáteční cestě zasloužený potlesk a slíbila, že na podzim, až se zaseje ozim, opět vyrazíme. Tentokráte za vínem a dalším dobrodružstvím.
J. Novák