Za cicúrkem do Vlčnova

24.11.2025 18:33
Na jaro výlet delší, na podzim kratší. Na jaro do pivovaru, na podzim do sklépka.
Jednoduchá taktika, která i v sobotu 25. října přinesla úspěch v podobě téměř plného
busu Mercedes Lukyna Cupáka. Mířili jsme do vlčnovského sklepa za Tomášem
Pechalem, ale nepředbíhejme. První zastávka byla v Muzeu pálenic, kde nás
přivítal vědomostmi oplývající průvodce Josef Šobáň. Z roztodivných exponátů se
společnou tématikou, kterou bylo pálení slivovice, vyčníval exponát s názvem domácí
pálenica - lavorovica. Víte, jak se pálila? Základem destilačního přístroje je velký a
vysoký plechový hrnec nebo nádoba a přiměřeně velký lavor, který nádobu těsně
přikryje. Do nádoby se nalije kvas a do středu se umístí na trojnožku menší nádoba,
např. plechový hrnek, tak aby byl nad zahřívaným kvasem. Nádoba se zakryje
lavorem, případně se spoj utěsní hadrem. Do lavoru se nalije voda. Při destilaci páry
stoupají vzhůru, na vodou chlazeném lavoru kondenzují a kapky stékají po jeho
vypuklých stěnách do středu, odkud kapou do hrnku na trojnožce. Doporučuje se
dvojí nebo vícenásobná destilace.
Po nezbytném koupení vzorku kdoulovice, jsme mazali pěšky na vlčnovské búdy.
Pozor, je to do kopce, je třeba zvolit patřičné tempo. 2 km na pohodu a nahoře Vám
nedají pít vodu. Búdy jsou typické modrým obrovnáním a bílou omítkou. Nejstarší
búdy jsou vystavěné z udusané hlíny, nejnovější jsou už z pálených a nepálených
cihel. Interiér tvoří dvě místnosti – větší ve předu, která slouží jako lisovna a menší
vzadu, kde se víno skladuje. V té větší nás čekal vinař Tomáš Pechal, který musel
půjčit od kamaráda větší búdu, protože nás bylo jako bobulí. Snad není trestné
zaměstnávat děti a mladistvé, protože vinař zapojil do obsluhování i své dvě dcerky.
Krásně nachystaly pohoštění. Starší dcera povykládala zážitky z jízdy králů, jíž se
celá rodina letos zúčastnila. Víno teklo proudem a zvonivý smích cinkal v rytmu
ťukajících skleniček. Ach to byla nálada.
Když se nachýlila 20 hodina, zvedli jsme kotvy a mazali domů. Cesta zpět uběhla
rychle a zběsile a před 21 hodinou jsme vysedali přes svými rodnými chaloupkami.
Mimochodem, víte proč se ťuká skleničkami? Údajně jde o pozůstatek z doby
antického Říma. V té době se Římané obávali, že by mohl být jejich pohár s vínem
otrávený. Proto si ťukaly poháry o sebe s takovou silou, až se jeho obsah přelil i do
poháru hostitele. Tak měli jistotu, že je víno v pořádku a mohou si ho bez obav
vychutnat.

Na jaro výlet delší, na podzim kratší. Na jaro do pivovaru, na podzim do sklépka. Jednoduchá taktika, která i v sobotu 25. října přinesla úspěch v podobě téměř plného busu Mercedes Lukyna Cupáka. Mířili jsme do vlčnovského sklepa za Tomášem Pechalem, ale nepředbíhejme.   První zastávka byla v Muzeu pálenic, kde nás přivítal vědomostmi oplývající průvodce Josef Šobáň. Z roztodivných exponátů se společnou tématikou, kterou bylo pálení slivovice, vyčníval exponát s názvem domácí pálenica - lavorovica.  Víte, jak se pálila?  Základem destilačního přístroje je velký a vysoký plechový hrnec nebo nádoba a přiměřeně velký lavor, který nádobu těsně přikryje. Do nádoby se nalije kvas a do středu se umístí na trojnožku menší nádoba, např. plechový hrnek, tak aby byl nad zahřívaným kvasem. Nádoba se zakryje lavorem, případně se spoj utěsní hadrem. Do lavoru se nalije voda. Při destilaci páry stoupají vzhůru, na vodou chlazeném lavoru kondenzují a kapky stékají po jeho vypuklých stěnách do středu, odkud kapou do hrnku na trojnožce. Doporučuje se dvojí nebo vícenásobná destilace.

Po nezbytném koupení vzorku kdoulovice, jsme mazali pěšky na vlčnovské búdy. Pozor, je to do kopce, je třeba zvolit patřičné tempo.  2 km na pohodu a nahoře Vám nedají pít vodu. Búdy jsou typické modrým obrovnáním a bílou omítkou. Nejstarší búdy jsou vystavěné z udusané hlíny, nejnovější jsou už z pálených a nepálených cihel. Interiér tvoří dvě místnosti – větší ve předu, která slouží jako lisovna a menší vzadu, kde se víno skladuje. V té větší nás čekal vinař Tomáš Pechal, který musel půjčit od kamaráda větší búdu, protože nás bylo jako bobulí. Snad není trestné zaměstnávat děti a mladistvé, protože vinař zapojil do obsluhování i své dvě dcerky. Krásně nachystaly pohoštění. Starší dcera povykládala zážitky z jízdy králů, jíž se celá rodina letos zúčastnila. Víno teklo proudem a zvonivý smích cinkal v rytmu ťukajících skleniček.  Ach to byla nálada. 

Když se nachýlila 20 hodina, zvedli jsme kotvy a mazali domů. Cesta zpět uběhla rychle a zběsile a před 21 hodinou jsme vysedali přes svými rodnými chaloupkami. Mimochodem, víte proč se ťuká skleničkami?  Údajně jde o pozůstatek z doby antického Říma. V té době se Římané obávali, že by mohl být jejich pohár s vínem otrávený. Proto si ťukaly poháry o sebe s takovou silou, až se jeho obsah přelil i do poháru hostitele. Tak měli jistotu, že je víno v pořádku a mohou si ho bez obav vychutnat.

J. Novák

 

Obrázky na odkazu níže.

www.rajce.idnes.cz/szzp/album/zajezd-vlcnov-2025

 

 

Zpět