Tak se drží hokejka, aneb ty už uklízíš štamprle?
8. ročník Přílucké trnky se uskutečnil v nezvykle pozdním březnovém termínu. I tak ochutnávka valašského destilátu zvaný slivovica přilákala skoro 30 účastníků. Ti měli na výběr ze 17 vzorků této domácí pálenky.
Vzhledem k počtu vzorků se, tak jako loni, hodnotilo jednokolově. Chyběl klan Rumíšků, který obsazoval každý rok první příčky, nepřišel pan Chmela, několikanásobný vítěz. I tak bylo pole soutěžících pestré a nechyběly tradiční opory, jako pan Orjechov. Ač to není ještě tečka, jako výkopový vzorek se na počest narození syna Igorka podávala meruňka Martina Nečka. Vzorky byly v pravidelných intervalech servírovány, hodnocení konzumentů začala být s přibývajícími vzorky i vtipná. Děvčata umývala prázdné panáky jako na běžícím pásu a já jsem si mohl nohy uběhat pro vzorky, neboť je už několik let, kvůli správné teplotě, skladujeme na chodbě penzionu.
Letem alkoholickým světem. Slivovice patří k nejoblíbenějším alkoholickým nápojům v České i Slovenské republice. Řadu příznivců má i v Bulharsku, Chorvatsku či Srbsku. Společným základem pro tento populární mok jsou švestky alias slívy, které daly celému nápoji svůj název. V obchodech můžete narazit na tzv. řezanou slivovici, která obsahuje okolo 40% alkoholu. Klasická domácí verze obsahuje přibližně o 10% více.První zmínka o existenci Vizovic pochází z roku 1261 a již tři sta let na to upozorňuje první písemný doklad také na existenci palírny. Ta zpočátku patřila vizovické vrchnosti, během válek byla poničena, až pak kolem roku 1725 nechal hrabě Prokop Gervas Gollen postavit zcela novou, vybavenou měděnými kotly. Milovníci lahodného švestkového moku by ale tehdy asi moc nejásali. Zpočátku se v ní totiž pálenka vyráběla z pivních odpadků a později z obilí. Až v polovině 18. století se v sortimentu objevila - i když zprvu jen okrajově - švestkovice.
Neodmyslitelným symbolem Slovácka je vedle lidového kroje, hudby a tance také pálenka vyráběná destilací švestkového kvasu. Dle lidové pověsti zjevil Pán Bůh obyvatelům Slovácka tajemství pálení slivovice jako odměnu za jejich pracovitost, skromnost a zbožnost. Archeologové potvrdili výrobu destilátů již v neolitu, historické prameny dokládají pálení od 14. století. Zprvu šlo o pálenky z vína, pivních odpadků a později z obilí, z něhož se vyráběla žitná. Pravá slivovice začala být vyráběna kolem poloviny 18. století. K velkému rozmachu došlo po roce 1835, kdy byl vydán císařský patent dovolující rolníkům svobodně pálit kořalku z vlastního ovoce a pro vlastní potřebu až do objemu jednoho vědra, tedy asi 56 litrů ročně.
Na závěr koštu se podávala výborná meruňka z Jižní Moravy, kterou přinesl kamarád pana Orjechova. Prostor před večeří vyplnily dvě soutěže, jedna byla na myšlení, druhá na pohyb. Manželské páry měly pantomimou vyjádřit povolání a sport. Legrace to byla náramná, když Laďa Pleva vysvětloval manželce Jarce, jak se vlastně drží hokejka. A já jsem z toho sportovního šoku začal uklízet nejduležitější pracovní nástroj - štamprle. Naštěstí mě Laďa zastavil, ale nadpis článku byl už na světě.
Druhá soutěž byla ryze pánská. Málokdo si vzpomene, že jsme v dobách minulých v rámci koštu volili MISS Přílucká trnka. Nápad byl oprášen a MÍSSÁK 2017 byl na světě. Kdo chtěl vyhrát, musel projít stanovenou trasu v nejrychlejším čase. Podmínka? Mísa mezi koleny. Pořekadlo mládí vpřed i s lavórem se vyplnilo do puntíku. Vítězem se stal Jirka Filip - fešák z cizího velkoměsta.
Po večeři se komise pustila do sčítání výsledků. Svůj vzorek si nepoznal nikdo a pořadí bylo následující:
6. místo – Petr Fuchs
5.místo – Mira Zapletal
4.místo – Jan Ševčík
3.místo – Vladislav Kolář
2.místo – Marek Švikruha
1.místo – Jarek Trubelík
Vítězství v soutěži o „Zelového krála“ obhájila rodina Vallova. Soutěžící, který skončil na chvostu startovní pole, jehož jméno neprozradím, abych neporušil listovní tajemství, dostal speciální cenu věnovanou firmou Pohřebnictví Zlín, protože tady šlo "fakt o život".
szzp.rajce.net/Prilucka_trnka_2017
szzp.rajce.net/Prilucka_trnka_2017_1