Na svatého Martina bývá dobrá peřina
Obrovské starosti byly se zařizováním Martinova dopravního prostředku. „Království za koně“, chtělo by se zvolat před přípravami svatomartinského průvodu. Ve Wikipedii jsem objevil, že je to ustálené slovní spojení, které vešlo do běžné řeči jako rčení, přirovnání. Vyznačuje volání o pomoc člověka, který něco nutně potřebuje a je mnohdy ochoten slíbit i nemožné. Někdy je to slib či výkřik až skoro zoufalý.
Přesně v takové situaci jsme se ocitli, když jsme hledali koníka. Byli jsme nahoře za dědinou v bývalém jezdeckém klubu, tam nás rychle vyprovodili, že na takové věci nemají čas. Ctěli jsme koně z Jaroslavic, nebylo to reálné. Koník, kterého nám půjčovala Vendula Macíková, měl zdravotní problémy. Ještě k tomu historickému zvolání „Království za koně“. 22. srpna 1485 se na Bosworthském poli odehrála bitva, která měla ukončit dlouholetý boj anglických vládnoucích rodů – známou válku růží (1455–1485). Na jedné straně bojiště stál král Richard III. v čele asi 18 tisícového vojska, na druhé straně Jindřich Tudor, hrabě z Richmondu s asi 5 tisíci ozbrojenců. Bitvu rozhodla zrada, Vilém Stanley, který velel významné části královských vojsk, přešel se svými bojovníky na stranu Jindřicha Tudora. Po krátkém boji se královské oddíly rozprchly a mezi mrtvými byl nalezen Richard III.
Wiliam Shakespeare své stejnojmenné hře popsal situaci takto. Svoji korunu – království, sliboval tehdy pěšky utíkající anglický král Richard III. komukoliv, kdo by mu pomohl poskytnutím koně zachránit si útěkem holý život. Životů jiných si údajně nikdy nevážil – ale svůj vlastní vyvažoval královskou korunou. Jeho zoufale slibující: „Koně! Království za koně!“ tehdy nikdo nevyslyšel.
Zpět k našemu hledání. Vendula Macíkovová nám koně nakonec zařídila u svého kamaráda pana Pilečky z Provodova. Sraz průvodu byl opět u kapličky sv. Martina. 15 minut před akcí jsme tam byli s hlídkou MP Zlín sami, ale za pár minut se prostor zaplnil dětmi s rozsvícenými lampióny. Tentokrát sv. Martin na bílém koni vyjel z ulice Nad kapličkou. Trasa byla stejná jako každý rok, vepředu jel sv. Martin a za ním se plazil světelný had plný svítících lampiónů. Na cyklostezce měli děti připraveno sladké překvapení. Klisna byla neklidná, není se co divit, byla to arabka, sice ne čistokrevná, které nevyhovovalo pomalé tempo průvodu. Za koněm šel jako pořadatel náš Pepa, jehož výška přes dva metry vzbuzovala i v koni respekt. Za ním šlo malé dítě s paní a ptalo se: „Ten pán jede taky na koni?“ Když jsme přišli na Přístav, začalo krátké připomenutí tradice sv. Martina a hodnocení nejmenších a největších lampiónů. Pro děti byly připraveny 3 soutěže, za které dostávaly bobóny. Pro dospělé byl k mání svařák, pro děti čaj. Všichni mohli ochutnat kousek pravé svatomartinské husy.
Na sv. Martina bývá dobrá peřina se jako motto akce moc nehodilo, protože bylo venku 12 stupňů, ale jinak všechno klaplo na jedničku. Velké poděkování patří provozovatelům restaurace Přístav a to Markovi Blahovi a Vendule Macíkové za dokřupava upečené husy a za poskytnutí zázemí pro akci a panu Pilečkovi z Provodova za půjčení bílé klisny.
Fotky zde szzp.rajce.net/Na_sv._Martina_2014